close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Day 2

15. října 2016 v 19:34 | BrokenQueen |  Each_last_day...

15.Říjen 2016
Proč mám pocit, že umírám? Nebo že jsem méně cenná než ostatní ... Je to jen můj ubohý pocit? Že se všechno najednou bortí a já padám do černé díry?

Proč se tak sakra cítím? Že ztrácím milované lidi ... nemohu tomu zabránit. Bůh mě neobdařil mocnými silami, abych dokázala nedosažitelné. Tak proč? Ptám se proč? Proč nedokážu zabránit věcem, které jsou nechtěné. Nikdy nechci zajít daleko a říkat, "Neodcházej!"

Někdy se snažím to v sobě držet. Tu slabou část mě. Nechci, aby vyšla ven. Na povrch. Slzy zatlačit za hranice ...

Ale ve chvílích, kdy už ji neudržím. A ona vypluje na povrch, ovládne mě celou, až do zbláznění.

Jsem jako přikovaná ke své bolesti a tak silným pocitům ... které nemizí!!!!

Proč se nemůžu milovat!! Proč prostě nemohu přijmout samu sebe, jako rovného člověka. Ale i přesto, že se nenávidím, dokážu radit ostatním.

Jak moc bych si přála vše vykřičet do světa. Svou bolest vyplivnout ven!!! Říci "Vypadni!"... "Už nikdy. NIKDY!"
BrokenQueen XX
 

Day 1

13. října 2016 v 17:13 | BrokenQueen |  Each_last_day...
13.Říjen 2016



Někdy se dívám na svůj odraz v zrcadle a přemýšlím, kdo to tam je? Znám ji vůbec? Je mi nějak podobná, ta dívka přede mnou? Není jen výmysl v mé hlavě? Nemám zastíněné oči odrazem? Vždy přejíždím ukazováčkem po její jemné pokožce a říkám si, jak dlouho taková bude. Oči mrkají z pod dlouhých řas a zachycují záblesky světla. Vlasy se jí vlní podél obličeje, jsou nemotorné jako ona a přesto je miluji. Párkrát mrknu a přesvědčím se, jestli se mi to jen nezdá. Mrknutí mi oplatí.

Ráda se mi vysmívá, že ona je ta lepší, že může měnit tvar a velikost. Že je nedosažitelná. Vykrucuje se přede mnou a přivírá víčka k sobě. Lehce se uchechtne. Dává mi najevo své city. Vždy je ke mě upřímná, říká mi, že tohle se ke mě nehodí, tam to zase, že mi ladí s očima. Nikdy se nezmýlila a přesto je někdy tak chladná. Nedovolí mi se k ní přiblížit. Natáhnu své prsty k její bledé tváři. Díváme se navzájem do očí. Napětí stoupá. Přejedu polštářky po lesklém povrchu. Tak studivý, tak jemný povrch, který mě nepustí dál. A přesto ze mě nespustí oči. Jsem okouzlená jejími ladnými pohledy, klouzá nahoru a dolů a zpátky k mým očím. Někdy přemýšlím, že je to jen sen, že není opravdová, že neexistuje, ale jedno vím jistě, že ona je součástí mě, mého já...

BrokenQueen XX

Kam dál

Reklama